Voda uklidňuje, navozuje příjemné pocity a zlepšuje pohyblivost. Upevňuje vztah mezi matkou a dítětem, zvyká dítě na vodu a také ho učí vody se nebát. Jedná se vlastně o příjemnou terapii. Samozřejmě jsou chvíle, kdy je lepší dítě do vody nenutit. Třeba když je nastydlé, jinak nemocné nebo se, ať už z jakéhokoliv důvodu, bojí, je třeba pomoct dítěti velmi jemně a opatrně opět si vodu oblíbit a pochopit, že není třeba se bát.

Plavat mohou děti už od útlého věku. Začít se může už od zahojení pupeční jizvy, asi tak od ukončeného šestého týdne věku tak zvaným vaničkováním a to buď doma nebo v areálu bazénu pod dohledem instruktora. Děti jsou na vodu zvyklé, byli v ní celých devět měsíců a pohyb ve vodě tělesné teploty je jim příjemný už jen proto, že podobné prostředí důvěrně znají. Pohyby jsou pomalé, splývavé, aby dítě bylo spokojené a neleklo se.

Od zhruba čtvrtého měsíce mohou děti pokračovat v kojeneckém plavání v bazénu nebo vyčleněném bazénku pod dohledem instruktora. Kurzy trvají většinou od půl hodiny do max. hodiny podle věku plavců. Zde plave už víc dětí najednou a užívají si tak větší legraci při hrách ve vodě, které je učí mimo jiné používat také různé pomůcky. Postupně se naučí i potápět a zvykat si na jiné lidi než jen mámu a tátu. Nevýhodou samozřejmě může být reakce jemné dětské pokožky na chlor v bazénu nebo jiné nemocné dítě, které snadno vašeho drobečka nakazí. Tomu se ale bohužel nevyhnete ani v jiných prostorách s více dětmi.

Do  cca dvou let se děti učí pohybům ve vodě, potápět se a vůbec vody se nebát. Po té pokračuje plavání dětí v hlubokém bazénu, kde už se učí skutečnému plavání, potápění a zvyká si postupně na nepřítomnost rodiče. Tak či onak, plavání je sportovní aktivita, která jako jedna z mála podporuje zdravý pohyb a můžete si pří plavání s miminky užít opravdovou legraci.